poshsession! - Články

I Wrestled A Bear Once

Thu, 18 Mar 2010 22:37:25 +0100

Dneska byl snad nejteplejší den tohohle roku. Borci jen tak v mikinách, suchý chodníky, kdyby rostla ňáká tráva, kydnu si do ní. V Brně jsou ty barvy ještě dost monotónní.

Je to takový nevyhraněný období. Ještě na mě nic moc nedolíhá, v pondělí jsme si s klukama jen tak zašli na oběd, to by se mi líbilo častějc, jít jen tak na oběd, pívo a žlutou limonádu a pak se courat domů.

Trpím ňákým usínacím syndromem v busech. Dneska jsem zase zcepeněla, i když to na D1čce házelo a klasicky jsem se budila kolem Hornbachu s uslintanou bradou a bolehlavem. Mizérie nebo lenost, co já vím, mi přikázala vykašlat se na přednášku, která je interaktivní a chodí nás tam šest; a stejně mám něco s okem a každej na mě zpola soucitně civí, protože to vypadá děsně, každou noc se to musí zapatlat septonexem a ráno se ten septonex blbě umejvá, když je jak vazelína. Tak jsem se courala po obchodech, a ač mě dycky strašně vysírají ty kvokající náctiletý slečny a skorobuzny, dneska jsem vyhrabala nintendokórovský tričko a kožený rukavice. A zas nemusím tak rok do obchodu, přes net je to větší zábava.

Už nevím, co víc psát, protože vlahej vzduch v mý hlavě mě nutí jen tak ležet a přemejšlet o kravinách a ten svíravej pocit v žaludku tomu moc nepřidává. Sama nevím, esi se na něco těším nebo se něčeho bojím, ale včera jsem jen tak seděla na studený lavičce, než mi přijel druhej autobus a močovejm cestám se to věru nelíbilo, takže udělám housení manévr a usnu. Poslední dny se mi totiž usíná až moc lehko.

The Carpal Tunnel Of L<3ve

Thu, 11 Mar 2010 01:04:57 +0100

Poslední víkend byl rozhodně dost SICK, jak se říká v Brně, někdo mi prostě ukradl celou sobotu.. Ještě v neděli jsem byla tak všepodivně rozmrdaná a plná podivnýho nutkání, když mi znovunalezenej třebíčskej bratr v slzách volal, že se rozešel s babou.. Pondělí se neslo v celku fajn školním duchu, anóbrž jsem potkala cestou z posilky mýho obdivovatele z loňskýho semestru a pak jsme na semináři řešili, v jakým poměru se ředilo mešní víno vodou.

Navečer jsme s brněnským bráchou a Královnou biče vyrazili na derniéru Emodrinku, která nebyla tak dobrá jak předpremiéra, ale konečně jsem viděla jizvy páně Emoboye, sebrala na zemi cár s jeho krotkou poezií a seznámila se s představitelkou slečny Technocoury. To mi připomíná, že ještě předtím v knihkupectví se na nás jeden vysoce distinguovaný pán ujal, aby nám ukázal foyer divadla a po pár minutách jsme dostaly pozvánku do klubu přátel C.G. Junga, strange as fuck.

Třebíčskej bráška se potřeboval nutně vysublimovat někam do prostoru, takže do sebe házel jednu becherovku za druhou, až si nakonec rozbil hlavu o sklo, a mně ňák bylo líto, že lidi z nešťastný zamilovanosti musej přirozeně dělat takový kokotiny.. Fre(u)de, Fre(u)de.

Pryč od toho, on se v tý smetaně neutopí, udupe ji na máslo, šak je to Vítek.. Tak si zpříjemňujeme čas tím, že mu posílám klipy od FallOutBojů a exoty z youtube a on se jim (doufám) směje.

Dneska se celej den klepu v zimnici, mám tik v oku a motá se mi hlava, jak kdybych byla chudokrevná a mně ani za prase nejde do palice, jestli mám syndrom toxickýho šoku nebo jen střevní chřipku, ale ani zbla se mi to nelíbí. Z mejch velkejch seberealizačních plánů je prd, ale včera jsem včas odevzdala úkol a snažím se číst scientologickou Dianetiku, i když u toho furt musím myslet na Toma Cruise, takže z toho mám prd, velebnosti.

Co závěrem; hromadí se mi tu sbírka pornobot, který budu moct vytáhnout na světlo nejdřív až se uráčí bejt tak deset nad nulou a vím, že si jaro budu strašně užívat. Prozatím mě může utěšit to, že si v neděli koupím dvě kvíčalky. Taky nikdo nikam nejede, a tak se prej budem válet a žrát a dívat se na LOTRa a já uplácám sushi a Sněhánek si tam bude dělat ten svůj křečkoidní bordel..

Tak s naivní myšlenkou o repetici pétanquového zápasu se ztraceným košonkem v rákosí bítešském se pokusím utopit ve vlastní ubohosti s tím, že nezapomenu na to, jaký jsme bývaly děti, tam na těch vašich loukách..

Sat, 06 Mar 2010 09:39:57 +0100

...

Nemůžu říct, že bych přímo petlahev, ale příliš poddajné to taky není. Cítím se jako polyfunkční feudál.

Sat, 27 Feb 2010 01:51:08 +0100

Vysublimováním z těch zapšklejch úsměvů,

naprostý ignorace, jak máš zvykem,

nejistoty

a zamlženejch slibů,

naivní naděje

a absolutního nespojení našich myslí

je tohle.

Nevyřčený otázky, který mi nikdo nezodpoví,

čas proteklej mezi prstama,

zkaženej žaludek a hromadící se hrnky s nedopitým kafem na stole.

Stačilo navršit můj kanystr

tou tvojí zkurvenou pseudohrdostí a nedostupností

a já ti ji mohla oplatit.

Půlnoční čekání na aspoň esemesku od Godota,

který vyústilo v odevzdanou sebelítost.

Sentimentální švédskej film,

vztek

a agónie.

Vzala jsem nůž,

abych vypáčila břitvy z hlavice pánskýho holicího strojku,

nechtěně si jima prořízla palec

a s železitou chutí krve na jazyku

si udělala pár úhlednejch šrámů na levým předloktí.

Bohužel jsem zase neměla tu odvahu

vykreslit si jich tam přesně tolik,

kolik jsi mi nařezal ty na mojí sebestředně shnilý duši.

Necháš mě takhle chcípat kvůli svýmu egu,

kvůli tomu, že ještě pořád věřím,

že to bude tak jak bylo?

Že se ptám.

Necháš.

Ach, jak je krátká pouť od poupátek k ohryzkům. Pojď na WC, lepý jinochu, podřežeme se spolu! Budeme každý z jedné strany odkapávat do sanitární keramiky!

Thu, 25 Feb 2010 03:24:32 +0100

Metamorfózuju.

Metastázuju.

S červeně nalakovanejma nehtama, zmalovaná jako Amy Winehouse s Back To Black na jazyku mě asi pálí dobrý bydlo. Naprosto cíleně a vědomě jsem se včera hádala a hádala bych se celou noc, kdyby mě moje zmoralizovaný ego dneska nedonutilo našlapovat potichu a smířlivě se pokoušet o omluvy.

Uvnitř taková nutkavá touha hodit všechno za hlavu, ke stěně přirazit prvního sličnýho kloučka a zajet mu rukou do kalhot a líbat se s ním celou noc a pak s překrvenejma rtama se zhýralým pocitem usínat jako v sedmnácti.

Realita je taková, že někde osmnáct kilometrů za Velkým Městem ve Velký Vesnici mám starýho psa, co novejm kouskům nenaučím, protože co se v mládí naučil, ve stáří jak když nenašel. A já jsem chodila tak dlouho se džbánem pro sexuální potěšení, až jsem spadla do jámy, kterou jsem si sama vykopala.

Věčně skeptická a stejně odmítám uvěřit nezávisláckejm kecům genderistek, který mění chlapce stejně rychle jako já baterky v klitoriálním vibrátoru. Marně bojuje neukojenej chtíč s pochroumaným citem zvaným láska, když na misky vah slečny Spravedlnosti nevidím skrz pásku slz, která mě dennodenně štípe do očí.

Ne, nejsem jedna z těch, co se budí s první hrou světla vycházejícího slunce, roztáhne žaluzie a s velkým hrnkem bylinkovýho čaje debilně usmívajíc poslouchá ptáčky na střeše. Ani nevím, kdy jsem ty žaluzie naposledy roztáhla.

Každej den mě to nutí myslet na to, že si stačí ostrým střepem na zápěstí vykreslit pár svislejch čar a dívat se na krvavej pláč. Nebo si pomalu vyloupat několik desítek tabletek a vodkou zapít ten barevnej svět v hrsti. Nebo vylézt za město, tam kde je řídkej vzduch, nasát chlad do plic a skočit do hlubin našeho velkoměsta.

Nevím, jestli o tom ví, jestli to bere automaticky nebo aspoň tuší - rozhodně však nechápe. Málokdo to chápe, málokdo bude schopnej to kdy pochopit, když na to tenhle stát má čísla a paragrafy a velkým razítkem nevzrušeně otiskuje značku "psychopat" těm méně přizpůsobivejm na čelo.

Kainovo znamení, to si s sebou nesu, a pořád dokola se musím budit do živoucí noční můry, kde si ten, kterej mi tvdí, že mě má rád, pořád ještě neuvědomuje, že já tu jednou fakt nebudu...

Carpe noctem.

Mon, 22 Feb 2010 00:17:18 +0100

Light cola, dvojitý presso s mlíkem

bez cukru.

Zato steak pěkně krvavej a nutkání namáčet prsty ve šťávě

a přede všema je olizovat.

Bad boy!

Cestou dejchal ten jarní vzduch

a rozpínal hrudník, kam až to šlo,

s neskrývaným úsměvem,

radostí a hrdostí

sám nad sebou.

Dva poctivý orgasmy,

který si dopřál hned ráno.

Kdo a co mu chybí,

kdo a co mu nechybí?

Sofistika!

Cestou zpátky

dvě marlborky light,

bez sexu,

bez pokryteckejch úsměvů,

bez ironie,

s arogantně neučesanou patkou

v temných očích.

________________________

V sobotu

si nechám téct sekt po bradě,

budu líbat blonďaté chlapce,

protančím celou noc

v rytmu elektrických beatů

s LSD v krvi

a ráno pak

rozdrobím vrabcům rohlík,

ztěžka usnu v autobuse

a pak vedle tebe,

když se budu snažit přijít na to,

kdo z nás je větší lhář.

Ztracenej (sex)symbol

Sun, 21 Feb 2010 12:47:44 +0100

Tradičně jsou literární počiny Dana Browna popraskem a ještě dlouho jejich hlavní teze zůstávají zavrtaný v mozku, tím spíš, pokud se to ňákej agilní borec rozhodne zfilmovat. Před pár dnama vyšel v češtině ten nejnovější kousek, Lost Symbol, a už je ten fakt, že to má skoro harrypotterovskejch 450 stran, mě nemohlo nechat na pochybách, že zas bude co číst.

Celkem mě potěšilo, že tomu oboru, kterej se těmahle tajemnejma mystériema zabývá, přestali konečně říkat symbolologie a nazývaj to pravým jménem, tudíž - religionistika. Takže, dámy a pánové, ten pán, co ho hrál Tom Hanks, kterej přišel na to, že církev kecá a zachránil Vatikán, je normální a prachobyčejnej religionista - odborník v sekci, jež tak neuváženě zvete neperspektivním oborem a po návštěvě kina s otevřenou pusou vykládáte na potkání, že už znáte poselství boží pravdy:D Nutno říct, že ačkoli Brown mistrně kombinuje fakta s fikcí, ten pravý vedoucí katedry Václavík, ho neskrývaně odsuzuje a pohrdá jím, protože dělá z religionistů Indiany Jonese a Lary Croft:D Pravda je někde pod stohama pramenný literatury a osmdesátistránkovým zadáním ke státnicím...

Lidi taky věří kdejaký blbině. Máme tu bio lži, vege lži, maso lži, Greenpeace lži, církevní lži a jedna z těch nejveselejších lží je, jak se každej zarytej rádobykatolík dušuje, že není z opice ani za zlatý prase, i když kolega Darwin by mu s úsměvem ve vrásčité tváři odvětil: "Jasněže nemůžeš být z opice, synku, když jsi z ryby!"

No, nebylo by krásný, kdyby se nad tím každej zamyslel a sám poznal, jak to je, než aby se schovával za nálepky církví a tvrdil, že ty naučený a staletí omílaný lži jsou pravda?

Bakalářské diplomové práce: Ústav religionistiky - Téma/varianta: Skupina Root a satanistická rétorika v české metalové hudbě (Root Band and the Satanistic Rhetoric in the Czech Metal Music)

Fri, 19 Feb 2010 04:49:34 +0100

Akademická práce je řehole jak cyp.

Když jsem se před dvěma tejdnama halabala naučená přišla posadit k Papouškovi na zkoušku z judaismu a po dvou minutách za sebou zavřela dveře s Fkem, chybělo mi už jen to, abych pár dní před opravným termínem trávila 12 hodin v práci, pochytila chřipku a střevochřipku, jakož i Borovskýho tuberu.

Maminka mi volala a byla celá sklíčená, že je to první zkouška, kterou jsem nedala hned napoprvý, a mně bylo líto, že neví, že mám opakovanej zápis, pač jsem se tý zkoušky loni tolik bála, že jsem tam ani nešla. Tehdá se mi děly zlý věci a lidi a ňákej týpek, co kecal s bohem na Sínaji mě fakt moc neinteresoval. A taky jsem jí neřekla, že neudělat opakovanou zkoušku znamená letenku ze školy.

Nakolik jsem se dušovala, že se na tu zkoušku fakt naučím poctivě, sedala jsem k tomu klasicky pár hodin před zkouškou. Cosi jsem se snažila nacpat do hlavy a budila jsem se v pětiminutovejch intervalech blouzníce v horečce.

Když první slečna vyletěla s Fkem a nikdo se neměl k tomu jít do tý jámy pekelný, prostě jsem šla, před očima temno a blábláblá, po ňákejch dvaceti minutách mi dal Ečko a věřím, že pevně věřil, že si toho ke státnicím ponesu v hlavě víc. Následovala celkem příjemná čtyřhodinovka v čajovně, kde jsem si poručila čaj nakousanej od housenek, kontra kterejm coby obranu ten čajovník vylučuje látky, který vytváří tu speciální divnou chuť a jela domů

Každý ráno mě teď budí zpocený čelo, ucpanej nos, hluchota a mizernej pocit, ale semestr není zdaleka za mnou. Ultraagilní kolega Fujda mi každodenně mejluje ohledně anotace a hypotéz na bakalářku, takže jo, teď už mě čeká jen bakalářka a státnice. Maminka může bejt klidná, protože už od gymplácký primy je nešťastná z toho, že do dalšího ročníku určitě nedolezu.

Z jinýho soudku: Kvíčala nahrává třetí album 300 kilometrů ode mě, a nevím, jestli je to instantníma polívkama, absolutní svobodou, mrazem nebo čím, má čímdál menší pochopení pro moje misantropický výlevy, kterejma jsem ho poslední tři dny obšťastnovala. Bude tam minimálně další tejden a já jen můžu sledovat, jak se z naší elektronický konverzace postupně vytrácí i ty poslední zbytky infantilních přízvisek, který si říkáme, když jsme spolu zadobře (končí většinou na -átko).

Je možný, že když někomu nechybíte, tak vám taky přestane chybět? A je to dobře, že si nekňučíme do telefonu, když za měsíc pojede ještě nadýl objet celou Evropu a hudebně obšťastnit na progresivní melodie nadržené fanynky různých etnických vzhledů a rozměrů? A co vlastně donutí člověka nemlsat v cukrárně, i když má doma v ledničce celej okoralej medovník? Možná jsou to hovory H, píčoviny, kecy, hysterický výlevy, ale tahle sofistika mi rozhodně spát nedá. Anóbrž zejtra si jdu pro předpis a dobrovolně kurvit zbytky cti Hypnogenem. Love Kills Slowly, nebo jsem prostě fakt hysterka.

Kvíčalu na závěr.

I don't need a reputation

Fri, 12 Feb 2010 23:49:11 +0100

Nuceně mezi zuby drtil sušenku a snažil se věřit, že to není písek.

Ráno stíral ledovej pot z čela a zad a nevěřil svý vlastní bledosti.

Usnul jsem okamžitě.

Ve slabých prstech sotva držel tužku a bezmyšlenkovitě kroužkoval, co ho napadlo.

Byl zklamaný polovičním úspěchem, nebo uchlácholen polovičním neúspěchem, těžko říct.

- Já jsem debil.

- Proč?

- Protože jsem to napsal ještě hůř než minule.

- To se stane.

- Rozvesel mě.

- Rozveselím.

- Dneska jsem zas potkal ty vrabce. Až půjdu z nákupu, rozdrobím jim rohlík.

Asi si koupím ptáčka.

- Taky jsem nad tím přemýšlela.

- Koupíme si ptáčka?

- Koupíme.

- Až se vrátíš, tak ho půjdem vybrat. Už je mi líp.

Za třináct dní si koupí ptáčka.

Na čele se mu perlil pot.

Než mu ztěžkla víčka docela,

myslel na to, jak voní jaro.

Fuck me, I'm famous.

Sun, 07 Feb 2010 22:40:40 +0100

Včera jsme si dali třiapůl hodiny prodloužený verze prvního dílu LOTRa a pak jsme se dívali na Amélii a tak jsem přemejšlela, proč chcou teď všechny holky bejt takový strašně divný a nezávislácký, a bohužel se do týhle verze dost často stylizujou. Zezačátu to možná bylo cool a vtipný, ale já nemám ten pocit, že čím divnější a rádobysofistikovanější holka je, tím líp.

Já seru na ňáký novodobý pravidla; párkrát jsem si teď zašla do solárka a po měsících bledosti si užívám toho, že mám zadek jak zlatej karamel. Ve slevách jsem vyšťourala avantgardní jehly anóbrž pornoboty za poloviční cenu, jaká to výhoda honosit se pařátky velikosti 36 (promiň, Iv:( ). V pátek jsem kuchala platýze a četla si kuchařku podle Zdeni Pohlreicha a pozorovala paní kosovou, jak na mě čočí. Nebudu zapírat, že mi letošní zima leze na mozek víc než kdy jindy, a že jediný, co mě utěšuje, jsou housenky a vrabci venku.

Po dvoutýdenní nepřetržitý konzumaci čínskejch polívek jsem přesedlala na vlnu goji, mladýho ječmene, čistejch živočišnejch bílkovin a ovocnejch čajů a cejtím se namachrovaně jak ta svítící Galadriel. Uklidňuje mě pilates, stripdance a pozorování se v koupelně. Absolutní narcismus.

Těším se, až si najdu čas zajít do sauny; momentálně mě chytl takovej lehčí moribundus, tak to nebudu riskovat - když jsem naposled lezla z 99 stupňů do ledovýho bazénku, tejden jsem se nehla z pelechu. V úterý mě čeká teplej kuřecí salát pro 20 lidí, snaha dorozumět se s britskejma klukama, Stain, Vyrus, Lvmen, blonďatý emo a tmavovlasý emo, tak musím být ready, protože půjdu v těch strašně obtaženejch gatích a tričku s chcíplou kvíčalou.

MykoExkurze 10/2009

Sat, 30 Jan 2010 21:59:43 +0100

královna bitche a lakovka ametystová

píďala

minihouba

lakovky, voskovky a užnevímco

učení na poznávačku

oh fck feat. Darek

Biston betularia světlá forma anóbrž píďalka

T.I.T.S (pestřec obecný)

smaragdovej arachnoid

třeboňskej rybník

ženy, Hanys a Maruška in da Staňkov

hadovka smrdutá (když ji olíznete, tak je sladká, fakt ale)

třeboňský zrcadlo

malé pošátko

Popiš chemickou strukturu a etymologii slova "šušeň". No, šup.

Tue, 26 Jan 2010 03:03:57 +0100

Dneska jen úplně krátce.

Ani menší než minimální množství alkoholu a zakouřený prostředí mi nedělá dobře, i když jsem tam bezesporu vynikala i skrz tu mlhu. Nudí a nebaví mě ta vysoká flirtovací hra, takže už ji nehraju a hrát nebudu. Klucí, jste strašně trapní s těma narvanejma šrajtoflema a omletejma balícíma kecama, kdy mi civíte do vejstřihu, kterej ještě není tak obscénní, aby se musel stát celovečerním tématem.

To mi připomíná, jak miluju ty malý arogantní kloučky se záplavou hustejch tmavejch vlasů, který jim padaj do jasně modrejch očí, a jsou bledý až průsvitný a jak mě vzrušuje, když soupeříme, která genderová strana bude víc arogantní, ach.

Just one left, gotcha!

Pane Kante, pane Kante, vy jste mi do hrudníčku zasadil semínko kategorickýho imperativu a já už teď nemůžu bejt coura. A kupodivu mě to těší.

Přišli všichni, až na Hanyse, dokonce se objevil Lipo, takzvaný ošklivý emo a Ondra, takzvaný indielabels guy, se kterým jsme si svorně zanadávali na morálku dnešních mladejch kytaristů. Kouřil takový černý gayský cigarety, co sladce voněly a nosí furt tu stejnou harlotskou mikinu za sedum kil, ale stejně jsme si pokecali.

Když se s holkama zakecáte na záchodě a vylezete ven, všichni si začnou myslet, že jste je tam lízali/y. No tak ne vždycky je tomu tak. Ten chlast bude k něčemu dobrej, když nutí lidi zahazovat masky povrchnosti a bejt upřímnej až hamba. Připadala jsem si jak hodnej Pilát Pontskej, jak ta holka, nevím, ale poděkovala jsem jí, třeba si mě bude pamatovat.

Samodiagnostikovala jsem si insomnii. Krásný to slovo, který znamená úplně megalomanskej průser. Zařadím to do svý sbírky:

rudimentární

agilní

gargantuovský

opulentní

sofistikovaný

pofiderní

... a mnohá další.

Mám na uších nový Hadouken! a přemejšlím, jaký to bude, když to tu bude - dvakrát delší european tour, nová tráva, zamilovanej vzduch, jestli se to stihne sem probojovat, skrz ten zkurvenej zmrzlejch sníh, když tu na Vysočině máme mínus dvacítky, a to jsem to ještě nestihla pořádně pocejtit, když jsem z Brna vypadla před pár hodinama. Poslední tejdny se mi tam nelíbí.

Zakončila bych to tou deathcorovou košilí a červeným froté pyžamem na mým holým zadku. A ještě ať mi někdo objasní, jak je to s tou šušní. Tlustjoch by moh' a já bych se s ním pak chtěla kamarádit.

Tanec. Tanec sekyr.

Thu, 21 Jan 2010 18:53:34 +0100

Zase přituhuje. Dneska jsem se vyspala až přespala, takže mi nějak nejde přes čumák něco řešit, i když budu muset hejbnout s latinou. Už aby ten sníh slezl.

Máti mi půjčila na šalinkartu, tak jsem si ji včera koupila a zrovna dneska chytala ve šťastný sedmičce revizorka. Na jezdících schodech jsem míjela slečnu, která měla na hlavě něco jako plyšovýho králíka, tak jsem se na ni usmála a ona na mě. Strašně mě baví ta agresivní chůze v ultraskinny džínách, kozačkách s kůlovým podpatkem a kabátem s vysokým líncem, kdy vypadám jako emo warrior a důchodci mi uhejbaj.

Když mi někdo posledně napsal, že mám nechutný tělo, ani mi to nezkrabatilo obočí, protože čím víc se lidi tváří, že jsou v pohodě a jakoby se vysmívaj ostatním, tím víc v prdeli jsou. Stejně mám ale choutky si koupit permici do Big1Fitness, páč jsem zjistila, že se potřebuju rozbít na kostky lega, abych usínala s pocitem zadostiučinění. Líbí se mi ten pocit, že mám silný nohy, na kterejch můžu pevně stát, když si vzpomenu na červen, kdy jsem s napíchlou kapačkou v ruce lezla po podlaze.

A miluju ten pocit, když ležím v neděli k ránu nahá v zeleným saténu a Kvíčalový pán mě zezadu pevně přivine k sobě, takže dojde k těsnýmu kontaktu jeho červenýho froté pyžama a mýho naleštěnýho nahýho zadku.

Ne, že by byla nějak zvláštní koncertová sezóna, ale protože v únoru přijedou ti metalcoristi z Anglie, kterejm budu vařit, mám teďka za úkol chodit po brněnskejch akcích a dělat nám promotion. Už minulá Melodka dopadla na výbornou, když klucí šmatlali v břednoucím sněhu a policajti v teple auta se tomu strašně chechtali. Tentokrát se prej chystá celá naše myko/n-core crew čítající mě, Vyruse, Vítka, Hanyse, Darka a dost možná i Staina, což se rovná - já ženský element + československá superstar + pan Emo + pan Hulím-rád-a-zná-mě-celý-Brno + pan Hulení-mám-s-sebou,chceš-i-tripa? a prostě brácha Stain.

Jo a ještě, v editorialu ELLE vytiskli můj genderistickej názor na muže z generace XY a ve na středu mám lupení na pana alternativního rapera WWW.

Snad to nezakřiknu.

Naše very first akce, a to na Flédě.

Měkký křesla, drahý drinky, hadry z dílny IronFist, já a ty. Lalala, kvíčala.

If It Wasn't For Hate, We'd Be Dead By Now

Tue, 19 Jan 2010 03:35:54 +0100

Třeštila mi hlava z toho všeho, ostrá a tupá neutuchající bolest.

Konečně jsem udělala nějakou práci do školy.

A pak.

Jedna jediná věta.

Ač nevyřčená, hučela by mi v hlavě ještě dlouho do rána.

Vyplakala jsem se dojetím,

spolkla tajně jeden Lexaurin

a nad ránem šťastná usnula.

Dneska s klipem, pobrečte si se mnou.

Sex with a bitch

Mon, 18 Jan 2010 03:48:51 +0100

Insomnie, ta zkurvená insomnie!

Že jsem si byl línej zajít pro tubu hypnotik

Když mě Lexaurin srazil na kolena a nutil trpět

Roztříštěnou centrální nervovou soustavou

Pochází impulzy bolesti

a já to nevnímám

protože jsem zas jednou okusil

a začal věřit,

že toho budu mít už pořád plná ústa

Cukr a bič

bič, bič

You bitch

You made me

cut my wrist again

all night long.

P.E.T.A. means People for the Eating of Tasty Animals. Definitely.

Fri, 15 Jan 2010 13:23:31 +0100

V troubě se mi peče chococake pro kámoše z gymplu, kterej mě podaruje RAMkou a taky se konečně po xx letech uvidíme, což mě donutilo vstát o několik hodin dřív, než jsem zvyklá.

Taky tu na mě čekaly vůbec moje první nintendocorovský ultra skinny džíny za pořizovací cenu cca dvacetkrát až stokrát nižší než v běžných shopech. O to víc jsem na ně hrdá, protože si ušetřím to šílený martyrium lítání po Brně, což z duše nenávidím. Nevím, nakolik jsem misantrop nebo lenoch, ale představa vybírání džín ve Vaňkovce mě děsí k smrti.

Můj první velke bejvalej je po one-night eskapádách zamilovanej do takový skoropipky a já nevím, jestli se mu smát, žárlit nebo gratulovat. Ty infantilní výlevy na fejsu jsou fakt masakr, na druhou stranu, doufám, že se nespálí jako já tehdá s ním, a že ta holka má dost rozumu ocenit, že už to není ten puberťák, kterým byl za mejch mladejch středoškolskejch let.

Což mi připomíná, že jsem se strašně dlouho neviděla s Honzíkem, se kterým jsme coby dva ganxta outsideři hulili z bongu skéro před školou ve starý škodovce a poslouchali u toho Limp Bizkit, což mi v tu chvíli připadalo jako nejnamrdanější kapela ever.

Letos jsem se rozhodla, že půjdu na gympláckej ples, a to jako femme fatale v těch červenejch šatech a krajkovejch punčochách, v pornobotech a zahalená do temnýho kouřovýho líčení. A bez doprovodu. Nebo se čtyřma zajíčkama, co já vím. Netoužím vůbec vidět zástupce naší šikanoidní třídy plný kreténů, ale ty mladší a ty starší ročníky. Želbohu se tam doufám nezpiju pod obraz, protože už kdysi nás třídní zval na sety zlatejch tequil a já jsem byla u těch o dva až čtyři roky mladších gympláků mimořádně oblíbená, nevím, jestli vzbuzuju ochranitelský pudy či co...

Přede mnou je víkend nabitej událostma, pokud teda z Pardubic slezl přebytečnej sníh a v neděli vstaneme před pátou odpoledne.. Posnídám pfeffersteak a jdu na to.

Ale o tom zas příště, znova, teď vypněte mě prosím, ať nebolí vás hlova.

Whatever People Say I Am, That's What I'am Not

Tue, 12 Jan 2010 23:40:24 +0100

Minulej tejden byl děsně divnej. Možná jen děsnej. 168 ztracenejch hodin života.

V sobotu jsem to snad absolutně rozsekla třema becherovkama na koncertě, kde se mi povedlo krom rozdávání letáků dokonce i nežárlit na toho, kdo mě o Vánocích vytočil k suicidálním tendencím, jakožto i vyprovokovat Staina k moshu a probrat s Hanysem, co bude na šestikreditový zkoušce z entomologie, dále vybrat správnej rozjezd a dotáhnout je oba až na byt. Mám takovej neskromnej pocit, že jako lepidopteroložka mám všude na Přírodovědecký už teď vystavenej VIP pass.

Neděle byla vcelku poklidně prospanej den, zpříjemněnej zjištěním, že nejsem prošlá lhůtou ani za zlatý prase; kuřetem s broskví a debutem tygřích krevet s liči ve smetanový omáčce s žampionama. Výslednej produkt byl označen jako "epesní".

Fejsbůkovej request od ultra mladičkýho a krásnýho ruskýho nintendocoristy byl už poslední kapka bambuckýho másla na duši, která mi chyběl ak tomuhle arogantně namasturbovanýmu egu, který mi doufám chvilu vydrží a pomůže mi v noci spát.

Teď už mě trápí jen to, jestli to já kravec nezakřiknu, jestli bude v Pardubicích moc sněhu, latinský slovíčka a octan enthylnatej se stříkačkou kontra kuklící se Samia cynthia. Ale všeho do času.

Eyes Wide Open

Fri, 08 Jan 2010 12:57:29 +0100

[budem to muset nejak zvladnout, uz mame jen jeden druhyho]

Adagio 4 Cutting My Wrists

Thu, 07 Jan 2010 04:42:06 +0100

Nostalgie je krutá.

Když jsem se dneska rozbulela u tohodle, jak to hrálo v rádiu, ani jsem pořádně nevěděla, jestli je to z hladu, z nevyspání, z přepracování, z neplánovanýho vysazení antidepresiv, ale bylo to tam. A pak už tu jelo.

Pozdní jaro

A jablkovej džus u školy

A coca-colový žvejky (2 balíčky)

A petang a rakouský pivo

Jak jsem brečela,

žes jel na deset dní

european tour.

A jak jsme ztratili košonek u rybníka,

kde jsme potkávali fyzikáře Smutnýho

A Jihlava s cukrovou vatou

A NSZ poprvý

A podruhý

Ve velkým Fiatovi

A ani jedny mi nevyšly

A jak jsme byli u Mekáče,

jaks tam couval

a pak jsme jeli až do Křižanova pro dvdčko

a dívali se na Lolitu

A měl jsi čerstvě vypraný záclony.

A pět let zpátky

Devět večer

Osumdesát metrů nad zemí

a tvoje červená mikina, aby mi nebyla zima.

Kolikrát jsme byli

na tý vlakový zastvávce

SUAVEMENTE!

A pod dálničákem

na Příkopech

jak jsme opíkali buřty

a píchali pak do žhavejch uhlíků,

aby to ještě hořelo.

Kde to vole všechno je.

V Maximu sice psali, že lidi maj trvanlivost 25 let,

ale já si už teď připadám jak zkyslý mlíko Tesco Value.

A vůbec se mi nechce nikomu to vysvětlovat.

Trpím jak špatně hibernující zvířátko.

Ať už ta sračka roztaje

a je to zas ve vzduchu

A můžu vzít za ruku

kterýhokoli z vás

a dívat se celej ten dlouhej den na stromy

Prosím, ať už je konec.

Prosím.

Prosím!

Sice jsem hnusná, ale zato umím precizní bramboračku.

Mon, 04 Jan 2010 21:10:11 +0100

Poslední hodiny se mi fakt chtělo umřít.

Nedostatek jednoduchejch cukrů v krvi, křeč, bolest, bodání pod srdcem, výčitky, sebelítost, obviňování a kdovícoještě. Milion otázek na mínus jednu odpověď.

Tři dny jsem proležela ve vaně plný pěny se starejma Maximama, kde otiskli aj můj dotaz o housenkách.

Včera jsem zoufale, vztekle a usilovně přemejšlela, až si říkám, že stačilo a že půjdu spát. Kouknu na mobil a za čtyři minuty by mi zvonil budík.

V buse kafrali lidi ve středním věku o 3,14čovinách, já měla hlad a byla mi zima. Propadla mi šalinkarta, tak jsem se před padajícím sněhem schovala do O2 budky. Když jsem vylezla ven, zjistila jsem, že nepadaj klasický mokrý chuchvalce, ale geometrický hvězdičky, co mi ani na rukávu nechtěly roztát. Sice jsem pořád chtěla umřít, ale najednou už míň.

No, s tou bramboračkou. Já vím, že je mi jednadvacet a už je asi game over, ale prostě bramboračku jsem dělala poprý a byla to fakt mrda:

*50g másla

*50g hladký mouky

*2 velký hrsti sušenejch hub

*cibule, česnek, mrkev, celer, brambory

*bujon

*vajíčko

-------------------------------------------------

Houby dáte do půllitru vody vařit, mezitím rozpustíte ve velkým hrnci máslo a necháte na něm zpěnit mouku, až do doby, kdy se udělá tmavá zásmažka. To pak zalejete litrem a půl vody, nadrobíte bujon, přidáte nakrájený brambory, zeleninu a cibuli a přidáte i půllitr s rozmoklejma houbama. Tak si to tak vaříte a až jsou brambory měkký, rozklepnete a rozmícháte do toho vajíčko a závěrem česnek. Moc dobrý je to s chlebem.